Pasivní dům je stavba, která splňuje dobrovolná, ale přísná kritéria energetických úspor při provozu domu. Předchůdcem pasivního domu bývaly tzv. Solární domy. Domy byly navrhovány s velkými zásobníky tepla (voda, kámen, zdivo), které akumulovalo teplo ze Slunce skrze vodu nebo vzduch. Nebylo však příliš řešeno větrání a tepelná ochrana.
První pasivní domy
Zakladatelem výstavby pasivních domů je považován architekt Roland Hagmüller, který dokončil svůj vzorový dům v roce 1985 v Dolním Rakousku. Sjednocený standard pasivního domu vznikl v roce 1988 a první pasivní dům dle standardu byl postaven v německém Darmstadtu v roce 1990. V České republice byl první pasivní dům postaven v roce 2004.
Požadavky na pasivní dům
Požadavky uznávané v České republice:
roční potřeba tepla na vytápění: potřeba tepla na vytápění < 15 kWh na m² obytné plochy stavby za rok (EA < 15 kWh/(m².a))
roční potřeba primární energie: primární energetická potřeba všech energií (efektivita zdrojů při přeměně na teplo, elektřinu) bez rozdílu účelu < 120 kWh na m² obytné plochy stavby za rok (PEA < 120 kWh/(m².a))
neprůvzdušnost budovy: při snížení tlaku vzduchu v budově o 50 Pa než okolní atmosféry může dojít k infiltraci maximálně 60 % objemu vzduchu celé budovy za 1 hodinu (n50 < 0,6 / hod). U mnohopodlažních budov (panelové domy) se doporučuje až n50 < 0,2 / hod.[
Dále se doporučuje:
topný příkon: při nejnižší teplotě v exteriéru (v ČR přibližně -12 °C): Pvytápění, max = 10 W/m²
